Výstava představuje třicítku vybraných staveb realizovaných na území Prahy v letech 1989–2004 a sleduje také okolnosti jejich vzniku: fungování profesních spolků, nástup prvních hobbymarketů či to, jak o architektuře mluvila politická reprezentace.

Širší společenský kontext oné doby představí velkoformátová projekce složená z archivních materiálů České televize a souboru aktuálních fotografií. Obsah projekce mohou návštěvníci a návštěvnice sledovat ze slavnostních židlí Olga, které v devadesátých letech navrhl do Španělského sálu Pražského hradu Bořek Šípek. Naproti projekční stěně se nachází velká časová osa popisující hlavní dobové milníky. Doprovází je tzv. memy čili satirické ilustrace z dílny kolektivu Dynamický blok, které napodobují a ironizují estetiku devadesátých let.

„Tvarosloví“ tehdejší architektury a designu si posléze připomeneme originální formou – koláží dobové inzerce.Na architektonické dědictví devadesátých let máme někdy tendenci hledět tak trochu skrz prsty. S touto dobou si často spojujeme divoké večírky, uvolněné společensko-politické konvence a celkový optimismus, který se promítal také do stavebních projektů. Ve skutečnosti ale tehdejší architektura nebyla tak „zdivočelá“, jak bychom si mohli myslet – lépe ji definuje pozice mezi dvěma estetickými póly: mezi „přísností“ inspirovanou meziválečnou modernou či funkcionalismem a „diskotékou“ v podobě svobodně rozverné postmoderny obdivovaného Západu.

Architektonická obec dnes z oné doby vyzdvihuje právě návrat k přísným proporcím, poctivým materiálům a stavbám s uvědomělým charakterem. Širší veřejnosti naopak utkvěla v paměti spíš ona „diskotéka“: nápadné tvary, zlaté rámečky a exhibice peněz. Jsou to však obě tyto perspektivy a jejich vzájemné prolínání a soupeření, co tvoří fascinující obraz devadesátek v architektuře.

Více na: www.camp.cz