KOSMALT: Z dělnické ubytovny z 60. let vzniklo 507 současných bytů

Architektura, která nemaže minulost, ale pracuje s ní. Bývalá dělnická ubytovna KOSMALT v Košicích prošla rozsáhlou rekonstrukcí podle návrhu ateliéru Atrium Architekti. Z někdejšího zázemí pro zaměstnance košických železáren VSŽ je dnes třináctipodlažní rezidenční dům se 507 bytovými jednotkami. Architekti přitom nezvolili cestu radikálního přepsání původní stavby. Naopak zachovali její konstrukční logiku, řadu původních materiálů i charakteristický fasádní rastr a doplnili je současnými prvky.

Z ubytovny pro dělníky k současnému bydlení

KOSMALT stojí na adrese Kysucká 16 v Košicích, v rezidenčním komplexu Terasa. Budova vznikla v 60. letech jako největší dělnická ubytovna košických železáren VSŽ. Jejími původními autory byli architekti Ladislav Greč a Róbert Kandrík. Název KOSMALT odkazuje na typ smaltované oceli, jejíž výroba byla spojena právě s místními železárnami.

Původní stavba byla navržena jako socialistická ubytovna pro jednotlivé pracovníky. Po desetiletích používání se však její stav dostal do bodu, kdy bylo nutné rozhodnout, co s výraznou, ale stárnoucí budovou dál. Výsledkem se nakonec nestala demolice, ale komplexní rekonstrukce a změna standardu bydlení při zachování původní funkce objektu. Realizace byla dokončena v roce 2025.

„Objekt si zachoval svou původní funkci bydlení.“
— Atrium Architekti

22 × 13 polí: fasáda jako hlavní motiv

Jedním z nejvýraznějších prvků KOSMALTu je jeho fasáda. Východní a západní průčelí tvoří přísný modulární rastr 22 × 13 identických polí. Právě tato pravidelnost se stala jedním z hlavních motivů rekonstrukce. Místo aby se architekti pokusili původní výraz skrýt, využili jej jako základ nové identity domu.

Nová fasáda zůstává monochromatická a střídmá. Výsledkem je objekt, který působí současně, ale stále je z něj patrné, že jde o stavbu s výraznou historií. Architekti pracovali s principem, v němž jsou staré a nové vrstvy jasně rozlišitelné, zároveň však vytvářejí jeden celek.

Co zůstalo?

Právě práce s původními materiály patří k nejzajímavějším částem projektu. Rekonstrukce zachovala a repasovala například lité terrazzo v chodbách a na schodištích, mramorové obklady vestibulu, travertinový sokl fasády, původní ocelové nosníky i ocelovou pavlač a schodiště ve vstupní hale.

Nové zásahy naopak přicházejí v podobě tahokovu, vlnitého plechu, současného osvětlení a barevných akcentů. Díky tomu nepůsobí interiér jako pokus vytvořit retro kopii minulosti ani jako anonymní novostavba. Jeho charakter vzniká právě konfrontací původních struktur se současným designem.

21 metrů čtverečních, které mají fungovat

Jednou z největších výzev bylo přeměnit původní malé obytné buňky na plnohodnotné soukromé jednotky. Architekti při návrhu pracovali s velmi kompaktními dispozicemi označovanými jako XS, jejichž plocha činí přibližně 21 m². Podle analýz ateliéru mohou fungovat pro jednotlivce i dvojice.

Malá plocha je vyvažována několika důležitými prvky: velkorysým prosklením, lodžiemi a výhledy na město. Zejména ve vyšších podlažích tak interiér získává více světla a vizuální hloubky, než by člověk od velmi kompaktní dispozice očekával.

Malý byt, velkorysé společné prostory

Zajímavý kontrast vzniká mezi velikostí jednotlivých bytů a společnými částmi domu. Chodby, vstupní prostory a vertikální komunikace jsou překvapivě prostorné, mají dostatek přirozeného světla a výhledů. Podle architektů tak získávají charakter společenských prostor, nikoli pouze nezbytných komunikačních koridorů.

Budova má 13 podlaží a dvě identická schodiště umístěná symetricky. Ta dodnes rozdělují objekt na dvě části – historicky šlo o oddělené mužské a ženské části ubytovny.

Barvy místo složitého navigačního systému

V domě dostal důležitou roli také orientační systém. Architekti využili lososovou, slonovinovou a žlutou barvu společně se symboly plus a mínus. Jednotlivé barevné a symbolické prvky pomáhají rozlišit křídla chodeb a usnadňují orientaci v rozsáhlém objektu.

Barevnost přitom není samoúčelná. Přísnou geometrii původního domu doplňuje o něco hravější vrstva, která je patrná především ve společných prostorech a vybraných interiérech.

Zachovat, co má hodnotu

KOSMALT je zajímavý především způsobem, jakým pracuje s existující budovou. Architekti z ateliéru Atrium Architekti nepřistoupili k rekonstrukci jako k jednoduchému „omlazení“ starého panelového domu. Původní konstrukční systém, materiály a prostorové principy se staly součástí nového architektonického konceptu.

Projekt tak zároveň ukazuje jeden z aktuálních přístupů k architektuře: místo demolice využít to, co už existuje, a přizpůsobit to novým potřebám. V případě KOSMALTu je přitom podstatné, že se nezměnila samotná základní funkce – původní ubytovna byla určena k bydlení a po rekonstrukci zůstala rezidenčním objektem. Změnil se především standard, míra soukromí a způsob, jakým je budova používána.

Údaje vycházejí z projektových informací Atrium Architekti zveřejněných prostřednictvím Archiwebu, ArchDaily a dalších odborných médií.

KOSMALT jako příklad nové práce s panelovou architekturou

Proměna KOSMALTu je zajímavá i v širším kontextu. Panelová a pozdně modernistická architektura bývá často vnímána především jako stavební dědictví, které je potřeba energeticky a technicky modernizovat. Tento projekt však ukazuje jinou možnost: modernizace nemusí znamenat odstranění charakteru stavby.

Přísný rastr, beton, původní terrazzo, kovové konstrukce a další autentické prvky zde nejsou překážkou současného bydlení. Naopak se stávají jeho součástí. Nové prvky jsou přiznané a díky tomu lze poměrně přesně číst, co patří původní stavbě a co vzniklo během rekonstrukce.

KOSMALT tak není jen příběhem 507 malých bytů. Je také ukázkou toho, že i velká a původně velmi utilitární stavba může dostat nový život bez toho, aby přišla o vlastní identitu.

Zdroj: DesignMag.cz, ArchDaily, Archiweb.cz, Estate.cz, Domus, iDNES.cz, ARQA, Divisare a portfolio fotografa Mateje Hakára.