Od radosti z laciného tepla až po sekeru v omítce

Úsporné vytápění je významným tématem dnešní doby. Společně s ním se do popředí derou i takové „správňácké“ názory a postoje, jakými jsou ekologie, energetická soběstačnost a udržitelnost zdrojů. Těžko tomu kdokoli cokoli vytkne.

To, že je tepelné čerpadlo hlavním synonymem pro způsob levného a čistého vytápění domácností v dnešní době již nikdo nezpochybňuje. Stát všemožnými dotacemi podporuje bohulibé počínání domkařů a dává Zelenou jejich úsporám. Nicméně skeptici budou hovořit o sluníčkářích a praktici celé obšírné téma shrnou do jednoduchého slova „UŠETŘIT“. Ušetřit náklady, ušetřit starosti, ušetřit přírodu a planetu… no a je to! Co je ale úspora pro jednoho, nemusí být nutně výhra pro ostatní. Hlavní hnací silou se tak stávají falešné úspory, kterými jsou pořizovací náklady.

„Spořit je potřeba již od počátku a všechna tepelná čerpadla jsou v podstatě stejná.“

Úplně takto se to ale generalizovat nedá. Tepelné čerpadlo, bez ohledu na to, zda se jedná o typ vzduch-voda, země-voda nebo jiné, je zařízení pracující na několika základních principech. Abyste energii mohli levně získat, nejprve ji musíte čerpadlu dodat. Svým elektrickým chodem toto zařízení v podstatě energii násobí. Dodáte-li kilowatt výkonu elektřiny do levného topidla z teleshoppingu, získáte kilowatt tepla deroucí se větráčkem ven.

Tepelné čerpadlo

Tepelné čerpadlo pracuje tak, že pokud do něj dodáte kilowatt elektrického výkonu, vrátí vám až pět kilowatt tepla. To už pro vytápění rodinného domku nebo domácnosti bohatě postačí. Ale to by v tom byl čert, aby se takové jednoduché řešení nedokázalo zvrtnout.

Mezi pragmatiky patřil i pan Pavel. Každý mu dobře radil, čím vytápět. V hospodě mu lesáci tvrdili, že oheň je tu od pravěku a dřeva je a bude dost. Soused, kvůli kterému nikdo v zimě neotevírá okna, doporučil uhlí. A osvícený strýc už třetím rokem nemusí chodit pro brikety, protože má peletkový kotel. Nakonec si poslechl internetovou diskusi a koupil si tepelné čerpadlo. Ceny se různily a bylo těžké se v nabídkách vyznat. Účinnosti udávané desetinnými čísly s přesností na setiny nebo třídy energetické náročnosti překonávající A++++++ jeho rozhodnutí také nepomohly.

Pavel potřeboval dokončit svůj dům a topit. K rozhodnutí ho nedovedly značky čerpadel vyráběných v oblasti mrazivého polárního kruhu (made in Reykjavík), ani v horkem zmítané Bangladéši, kde topení asi vyrábějí z hecu. Příliš nepomohla ani estetika, protože vždy se jedná o šedivou bednu s kabelem do elektřiny. Jediné, co udělalo ve věci jasno, byla cena. Ano. Takhle jednoduché to v závěru bylo. Pavel zavolal výrobcům z reklamy u dálničních nadjezdů, i těm z billboardů, i těm z časopisu Bydlení, i těm, o kterých hezky mluvili na serveru TZB. Pořizovací náklady v Pavlových očích rychle oddělily zrno od plev. Vzápětí už instalační firma zaváděla kabely a trubky s vodou do domu. Zdá se to jako pohádka s dobrým koncem – ale není.

Každé čerpadlo někdo musí vyrobit. Někdy jsou to výrobci s tradicí a jindy výrobní linka, na kterou dohlíží levná pracovní síla, která pouze kontroluje, aby se linka nezastavila. Někdy se využívají špičkové pokročilé materiály, které vynikají svou odolností a kvalitou, jindy se využívá levných slitin kovů. To vše má vliv na to, jak zařízení funguje a stejně jako levné auto vrže, mlátí, bouchá a cvaká při najetí na sebemenší nerovnost, tak může i čerpadlo kvůli pohyblivým součástem produkovat nežádoucí hluk.

Je to způsobeno například rychlým opotřebením levných materiálů s mizernou odolností, čímž dochází k uvolnění některých součástek, které se po chvilce provozu přestanou tiše otáčet a posouvat a začnou vibrovat a kloktat, a to vše vytváří hluk. Jenže řešení v podstatě neexistuje. Zařízení je v chodu a výrobce jistě bude argumentovat, že bezhlučné elektrické zařízení tohoto typu neexistuje. I pan Pavel zatnul zuby, a protože čerpadlo stále nějaké teplo dodávalo a slyšel ho, jen když byl na zahradě, tak to neřešil. Smířil se se situací.

Ten, kdo se s ní nesmířil, byl jeho soused, se kterým si dnes nemůže přijít na jméno, ale byl to Marek. Jeho dům sousedil s Pavlovým docela těsně. Ani ne 20 metrů, které je dělilo, nemohlo stačit k zmírnění hluku, který Marka rušil, kdykoli byl na zahradě nebo měl otevřená okna. Řeknete si, kdo musí courat po zahradě nebo větrat v zimě, když se topí. Jenže moderně se tvářící tepelka mají i pro letní dny co nabídnout. Reverzním chodem dokáží dům přichlazovat, takže k jejich chodu se vždycky důvod najde, a to Marek nehodlal akceptovat.

To, co začalo prosebným domlouváním, pokračovalo jako hádka a nevraživost. Sousedské vztahy oba pány přivedly až na obecní úřad při řešení sporu, kdy poklidně grilující Marek po rachotící venkovní jednotce sousedova tepelného čerpadla hodil svou sekyrku ve snaze ho zneškodnit a umlčet, Jak to ale bývá, netrefil se. Zasáhl však novostavbu pana Pavla, do které se při vší smůle trefil dosti přesně a po indiánsku.

Když Pavel přijel domů, našel v omítce vedle tepelka trčet precizně zaseknutý tomahawk. Z dýmky míru se však následně nekouřilo. Kouřilo se z kotle u Pavla, který pod tlakem starosty obce snažícího se zakopat válečnou sekyrku nahradil své super ekologické tepelné čerpadlo peletkovým kotlem. Pavel s Markem se spolu ale stále nebaví.

Bezvýchodný příběh však má své řešení i viníky už od počátku. Pavel se pořádně neinformoval a nechal se vláčet názory okolí. Zvažoval tolik možností, že se příliš málo soustředil na hledání pozitivních referencí. Úspory na pořízení postavil na první místo a bohužel příliš nezohlednil fakt, že nežije na samotě ve Finsku ani v Bangladéši. Přitom tepelná čerpadla, která jsou určená i do těsných satelitních zástaveb, běžně existují. Jsou mírně dražší, nehlučná a díky německé kvalitě téměř bezúdržbová.

komerční sdělení

www.tepelka.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.