Staré dobré palivové dřevo

Přestože také citelně podražil, patří tento druh otopu pořád k nejlevnějším zdrojům tepla. Ten, kdo vsadí na na správný druh dřeva, může topit účinně, ekologicky a zároveň i ekonomicky, ať už ho bude přikládat do kotle, krbu nebo kamen.

Výběr vhodného paliva ale musí korespondovat s nainstalovaným topným systémem. „Ne každé totiž přináší stejné výsledky“, vysvětluje odbornice z Hornbachu.

„Například měkké dřevo kvůli rychlosti svého hoření a nízké výhřevné teplotě není vhodné k vytápění domácnosti, jeho nevýhodou je i vyšší produkce kouře. Své vlastnosti zato skvěle uplatní při letních grilovačkách a u ohnišť. Obsahuje více pryskyřice, proto se rychle rozhoří a vznítí velký oheň. Uzavřené smolné bublinky vytvářejí při spalování jiskry a stojí i za příjemným praskáním, jež ideálně doplňuje atmosféru pod letní noční oblohou. Přes zimu se doporučuje kombinovat je s jinými druhy dřeva, protože pomohou k rychlému rozhoření topeniště,“ říká Marcela Bínová.

Většina tvrdých dřevin roste pomalu, materiál je tak mnohem hustější, má tmavší barvu, hoří pomaleji a díky menšímu obsahu pryskyřice provází jeho spalování menší riziko vzniku dehtových nánosů v kouřovodu. V kamnech se tvrdý otop rozpadá na žhavé uhlí, z něhož dlouho sálá teplo. Potřebuje však delší dobu k adekvátnímu vysušení, což zvyšuje i jeho cenu.

Zpracování usnadní moderní pomocníci

Jako palivové dřevo se většinou využívají kusy kmenů z polomů a průřezů. Čerstvé dřevo je přitom potřeba co nejrychleji zpracovat, protože po vysušení jde jeho řezání a štípání mnohem hůře. Polena se navíc snáze ukládají, otop rychleji a lépe vysychá. Pro rozřezání dlouhých kmenů tak, aby se výsledné kusy dřeva vešly do krbu nebo kamen, je ideálním pomocníkem řetězová pila. Pro denní či občasnou práci na zahradě jsou pak ideální kvalitní akumulátorové

modely, které se svým výkonem vyrovnají pilám s benzínovým motorem, na rozdíl od nich však neprodukují žádné zplodiny. Plusem je snadná bezdrátová obsluha, jednoduché ovládání a nízká hlučnost. Na porcování kmenů a větví lze použít i okružní pilu s kolébkou. Pro ty, komu nevadí fyzická námaha, jsou tu i pily ruční, ideálně s korunkovým zubem na vlhké dřevo. Ke štípání jsou určeny speciální sekery klínového tvaru na dlouhé násadě (kalače), optimálně s odolným topůrkem z kompozitního materiálu.

Pro bezpečnost při štípání je nezbytně nutný stabilní, dostatečně široký a správně vysoký špalek z dobře proschlého tvrdého dřeva s průměrem 40 cm a výškou odpovídající tělesné konstituci (od 40 do 70 centimetrů). Práci rozhodně urychlí a usnadní výkonné elektrohydraulické štípače různých velikostí a výkonů, jež jsou k dispozici ve vertikální nebo horizontální variantě. Pro uskladnění otopu je ideální dřevník, polena však lze vyskládat kolem obvodových stěn domu. Nejen že tak jsou po ruce, ale zároveň fungují i jako izolace objektu. Materiál ovšem delší dobu prosychá. Zda je otop vhodný k topení, určí jeho vlhkost, kterou lze zjistit speciálním měřičem.

Druhy dřeva na vytápění

Oblíbený dub disponuje vysokou výhřevností a dlouhým hořením, jeho použití se doporučuje ve spalovacích zařízeních určených výhradně pro profesionální výrobu tepla (například ústřední topení a kamna, případně kachlová kamna). Skvěle se hodí také pro noční udržování ohně.

Bukové dřevo hoří pěkným plamenem a téměř nejiskří, musí však být dobře vysušené. Kromě toho má mimořádně vysokou výhřevnou hodnotu, takže patří k žádaným palivům, přestože patří do vyšší cenové kategorie.

Velmi dobře hoří i dřevo břízy, proces neprovází ani silný kouř, ani jiskry. Zajímavým benefitem je romantický modrý nádech plamenů, jenž je důsledkem obsahu éterických olejů. Březové dřevo hoří o něco rychleji než bukové či jasanové, ale výrazně pomaleji než jehličnaté dřeviny.

Smrkové dřevo velmi snadno vzplane, ale také velmi rychle shoří. Je méně husté a při jeho pálení nevzniká dlouhotrvající uhelné ložisko, proto není příliš vhodné pro otevřené krby, navíc velmi jiskří. Zase je ale v porovnání s jinými druhy dřeva poměrně cenově výhodné.

Mezi krbová dřeva patří i topol a vrba, jde však o rychle rostoucí stromy s nízkou výhřevnou hodnotou a krátkou dobou hoření. Jako palivová se proto příliš nedoporučují, hodí se – stejně jako olše – zejména na podpal.

Dřevěné brikety, vyrobené z recyklovaného dřevního odpadu (piliny, štěpky, drcené zbytky), který projde sušením a následně lisováním do požadovaného tvaru, disponují dlouhou dobu hoření, vysokou výhřevnost, hodí se i na podpal. Během spalování ale zvětšují objem, proto by se ohniště nemělo plnit až po okraj. Při své průměrné vlhkosti cca 10 % také snižují riziko usazování dehtových nánosů v komíně a kouřovodu.

Vytápění ekologicky nezávadnými dřevěnými peletami přináší oproti jiným druhům tuhých paliv nesrovnatelný komfort obsluhy. Zapalování a přikládání je totiž automatické. Jejich výhodou je také snadné uskladnění, protože ve srovnání s poleny či briketami zabírají méně prostoru.

Dřevo se dá samozřejmě koupit už naštípané a prosušené, vyskládané na paletách nebo e formě různě velkých balíčků. Jde však o finančně náročnější řešení.

text: Alena Müllerová/ foto: archiv firem